Hackathon: 15 h
Praxe I, DESB11
Brno, leden 2025
Jaký problém byl na začátku
Ještě před hackathonem jsme si v rámci předmětu Citlivost k důležitým otázkám dneška definovali téma ztráty smyslu (sluchu a zraku), která proběhla rychle (např. nehodou/nemocí, nikoliv dlouhodobě např. stářím) a zvládnutí situace, která přichází bezprostředně (dny-týdny) po ztrátě. Osoby, které jsou v tématu klíčové jsou především lékaři/lékařy, další pak příp. důležité sociální vazby, vztahy.
Designová výzva, která stála na začátku:
Jak bychom mohli člověku po náhlé ztrátě smyslu (sluchu, zraku) pomoci zorientovat se v nové životní situaci při zachování co největší psychické pohody?
Rozhodli jsme se projít frameworkem Design thinking a jeho fázemi: empathize, define, ideate, prototype, test.
Designerský tým
V našem týmu se sešlo spolužáctvo: Miloš Šiška, Arleta Dala, Markéta Lazarová, Anežka Müller, Lenka Šlezingerová a Filip Raník.
Kromě namíchání osobnostních a profesních kvalit všech v týmu, byla velká devíza mít Miloše, jakožto insidera – člověka, který během života přišel o sluch.
Znali jsme se z online lekcí, ale tváří v tvář jsme se viděli prakticky poprvé.
Role v týmu jsme si rozdělili na synchronizačním callu ještě před hackathonem. Každý*á jsme se ujali něčeho, co jsme si chtěli vyzkoušet. Ne nutně jsme se cítili v roli v kramflecích.
Designový proces
Fáze Empathize
Do hackathonu jsme vstupovali s informacemi z Desk research a Empatické mapy. Prohloubili a ověřili jsme je během Expertních rozhovorů. Aby se nám s informacemi lépe pracovalo, uspořádali jsme je do podoby Persony, která se jmenuje Karla.
Desk research
Během výzkumu od stolu jsme zkoumali:
- Příčiny ztráty sluchu
- Jaké existují služby a instituce
- S kým se lidé se ztrátou sluchu setkávají nejdřív
- Co jim chybí
- Co by potřebovali řešit
Expertní rozhovory
Mariana Chytilová
Designerka a speciální pedagožka
Radek Pavlíček
Odborník na asistivní technologie
Tereza Kosnarová
Designerka, odbornice na přístupnost
Hana Rabasová
koordinátorka přístupnosti v CAMPu
Nejzajímavější vhled pro mě byl, že není potřeba uvažovat o neslyšících lidech jako o znevýhodněných, ale jako o samostatné subkultuře, která má vlastní jazyk (znakový) a všechny další rysy.
Lidé, kteří se narodí bez sluchu a mluví znakovým jazykem, nemusejí rozumět psanému textu a stejným slovům (češtině), jako my.
Fáze Define
Použili jsme několik metod, které nám pomohly lépe definovat problém.
How might we.
Např. Jak bychom mohli…
Dot voting
Každý jsme svými třemi hlasy určovali směr, kterým se budeme dále ubírat.
Zvítězilo: „Jak bychom mohli Karle (personě) předat všechny informace, které potřebuje na jednom místě?“
Jobs to be done
Naformulovali jsme jobs to be done naší cílové skupině
Karla, 30 let (persona)
#fail
Jelikož jsme nebyli s metodou všichni úplně obeznámeni, tak se nám trochu rozsypala. Každý formuloval své jobs to be done trošku jinak a až při vzájemné prezentování se nám podařilo vyladit její charakteristiky a přeformulovat je vhodně.
Naučila jsem se, že Jobs to be done má obsahovat
– konkrétní situaci
– potřebu
– cíl
Brainstorming
Přichází Tereza Kosnarová. Pokládá důležité otázky: Kdo je naše cílová skupina. Kdo problém pociťuje? Kdo ho přináší? Kdo celý projekt zaplatí?
Vrátila nás na začátek k zadefinování problému.
Díky Tereze jsme v pozdější fázi zvolili formát brožury nad webem, protože nám pomohla zvědomit, že ne všichi uživatelé jsou digitálně gramotní, nebo mají např. dostupný internet.
Fáze Ideate
V rámci ideace jsme vygenerovali pomocí brainstormingu nápady. Hledáme formu jejich realizace, kterou můžeme na místě otestovat (vylučuje např. VR).
Hlasováním vybíráme formu:
· Brožura
· Web
· Mobilní aplikace
· Vizitka
Odhlasovali jsme brožuru, vyvstává však pochybnost, zda je aktuálně dostatečným výstupem a bude dostatečně komplexní pro navození problému a testování.
Nastupuje role decision-makera, který rozhoduje pro brožuru.
Fáze Prototype
Prototypování
Kreslení konceptu Obsah brožury
· Na základě tabule nápadů
· Obsahuje to nejdůležitější
Fáze Test
4 respondenti—test jednoho konceptu
#fail – Změna cílové skupiny před testováním
Dlouho jsme přemýšleli, jak navodit pomocí špuntů do uší a sluchátek s puštěnou hudbou navodit našim testovaným subjektům situaci, kdy jim lékařka, kterou vůbec neslyší sděluje zásadní informace o jejich dalším životě bez sluchu. Nakonec nám to přišlo příliš složité, tak jsme se rozhodli pro variantu, kdy lékař sděluje pacientce, že o sluch přijde za měsíc.
Zůstává zachován pocit paniky, neznáma.
Avšak v tu chvíli jsme už měli v našem prototypu hned mezi prvními kroky instrukci, aby si naši testovaní (neslyšící) stáhli aplikaci na okamžitý přepis.
Všichni pak komentovali, že jim instrukce nedává smysl a neví, proč tam je. Protože ji při změně scénáře nepotřebovali. Neuvědomili jsme si to a podali jim neupravený prototyp.
Otázky při testování:
· Jaké pocity jste měli při čtení brožurky?
· Co se vám na ní líbilo?
· Co byste udělali jinak?
· Co vám tu chybí?
· Jak na vás brožura působila?
· Co by byla první věc, kterou byste na základě informací z brožurky udělali a proč?
Výstupy testování
Kladně hodnotili:
- Vizitku – praktický návod pro okolí
- Buddy/peer – i sami od sebe říkali, že by ocenili příklad někoho, kdo už situaci před nimi zvládl
- Užitečné kontakty a check list, co mají kde vše zařídit, na co se mají nachystat a připravit
Negativně hodnotili:
- Nedávala jim smysl aplikace na přepis (viz fail o změně cílové skupiny)
- Více citlivější vstup do tématu
- Přehlcení informacemi
- Vylekali jsme je – nestresovat je tím, že budou muset změnit práci
- Na humor ještě nejsou připraveni, merch je v tuto chvíli nevhodný
Humor je fajn, ale ještě ne teď.
Reflexe
Pro mě osobně bylo nejpřínosnější vidět fázi testování. Dělalo mi obrovskou radost vidět, jak někdo reálně “používá” náš prototyp. Kousek dokončeného celku ve světě nekonečných neuchopených úkolů.
Bylo cenné slyšet, jak jeden*a po druhé*m pojmenovávají tu stejnou podstavu věci byť trochu jinými slovy.
Např. v sekci, kdy jsme jim nabízeli merch – triko s nápisem Mám teď takové hluché období, prakticky všichni řekli: “Mám pocit, že v téhle fázi nejsem připravena na takový styl humoru.”
Ač byly naše testované subjekty jen čtyři, viděla jsem na vlastní oči významnost testování.
Velmi cenné pro mě bylo také sledovat při práci Filipa. Tam, kde bych našim testovaným ochotně odpovídala na jejich položené otázky typu “A tohle mě má přivést na web?” on kontroval: “Co myslíš ty, že se stane?”. Zažít je něco jiného, než přečíst.
–
Z debat i s jinými týmy ve mně zůstaly otázky:
Jaká je role a zapojení facilitátora do procesu?
Připadne mi, že jsme hodně času soustředili na samotnou práci, ale nevěnovali se tolik zabezpečení našich osobních a týmových potřeb (společné naladění, reflexe, pauzy na protažení apod.) Jaké to má výhody a nevýhody?
Bylo skvělý projít si celým designovým procesem a zírat, jak ožívají z teorie na papíře všechny fáze empathize-define-ideate-prototype-test.
To si totiž doma jen tak nenasimuluji – komplexní tým o 6 lidech na 2 dny práce.